Kostel svatého Bartoloměje se nachází v Bílencích v okrese Chomutov, kde stojí na návsi ve střední části vesnice. Jedná se o jeden z mála zbývajících dokladů dlouhého vývoje sakrální stavby, která spojuje středověké i novověké architektonické tradice.

Počátky stavby sahají do druhé poloviny patnáctého století, kdy zde stála pohřební kaple šlechty Hrobčických z Hrobčic. Tento středověký původ určoval charakter lokality na staletí. Rozhodující přeměna přišla v roce 1734, kdy na pokyn hraběte Filipa z Kolovrat byla kaple zcela přestavěna na barokní kostel, jaký známe dnes. V průběhu druhé poloviny devatenáctého století pak kostel podstoupil další úpravy, které pozměňovaly jeho vzhled v souladu s požadavky své doby. Jedinou zmínkou o dramatických událostech je příhoda z noci 17. dubna 1828, kdy z kostela došlo ke krádež menšího zvonu – incident, který zaznamenala místní paměť.

Konec dvacátého století přinesl kostelu rozsáhlou revitalizaci. Ve druhé polovině devadesátých let se v budově provedly nezbytné opravy. Rok 1998 byl věnován opravě střechy a při té příležitosti byla do věže vložena schránka se pamětními předměty a listinami určená pro budoucnost. Následující rok pokračovaly práce – byl zrekonstruován interiér a dne 29. srpna 1999 proběhlo slavnostní vysvěcení kostela. Od následujícího roku se započalo s opravou fasád, která postupně probíhala.

Z architektonického hlediska je kostel poznamenán svým postupným vývojem. Má jednu obdélnou loď zakončenou na východě polygonálním presbytářem, z jehož střechy vybíhá sanktusová vížka s cibulovou střechou. Vnější zdi jsou členěné lizénovými rámy a ukončené odstupňovanou římsou. Západní průčelí je doplněno mírně předstupujícím rizalitem s výklenkem v obdélném štítu. V první polovině devatenáctého století zde bývala druhá věž umístěná uprostřed střechy lodi, dnes už neexistující. Loď i presbytář obsahují ploché stropy, zatímco sakristie u jižní zdi je zaklenutá českou plackou.

Zařízení kostela vypovídá o jeho bohaté duchovní minulosti. Nejpozoruhodnějším kusem byl pozdně barokní oltář s obrazem apoteózy svatého Bartoloměje, který namaloval Adolf Weidlich v roce 1861. Součástí oltáře byly sochy svatého Petra a Pavla a malované antependium zobrazující Poslední večeři z poloviny osmnáctého století. Tento hlavní oltář byl však přesunut na faru v Boči, kde v roce 1994 shořel. Kostelu zůstaly boční oltáře svatého Jana Nepomuckého a Svaté rodiny z druhé poloviny osmnáctého století, mezi nimiž nechybí rokoková kazatelna. Zvláštní pozornost zaslouží pozdně gotická pískovcová křtitelnice z druhé poloviny patnáctého století, která představuje jeden z nejstarších prvků vybavení kostela. Oltář svatého Jana Nepomuckého je opatřen akantovým rámem s medailónkem Panny Marie z doby okolo roku 1700.

Dnes je kostel chráněným kulturním dědictvím České republiky a svou existencí připomíná hluboko zakořeněné tradice души a stavitelství v českých vesnicích. Návštěvník zde najde vrstvené dějiny vystavěné doslova v kamen a omítce. >>>>