Kostel stojí v obci Černvír v brněnské agglomeraci na severním výběžku ostrohu nad řekou Svratkou. Chrání jej status kulturní památky České republiky a patří k farnosti doubravnické. Okolí kostela tvoří historický hřbitov.

Stavba vzniklá zřejmě nedlouho před rokem 1250 měla původně charakter románský. Šlo o malou stavbu centrálního typu s hranolovou lodí a dvěma apsidami situovanými na opačných stranách – na východě i západě. Kostel nebyl koncipován monumentálně; jeho prostor měl být spíše intimním chrámem pro místní věřící.

V první polovině 14. století prošel budova zásadní přestavbou. Byla změněna na kněžiště a její vnitřek se obohatil o bohatou iluzivní výzdobu – fresky. Ze severní strany přibyला sakristie, z jižní strany byla připojena gotická loď, která rozšířila prostor pro věřící. V podobě, která vznikla touto přestavbou, zůstal kostel až do konce 17. století.

Barokní přestavba posledního čtvrtletí 17. století přinesla další změny. Sakristie byla zvětšena a loď byla významně prodloužena jižním směrem, kde byla zakončena trojosým průčelím. Toto průčelí obsahovalo průchod přímo na hřbitov, a v jeho blízkosti byla vybudována boční kaple a márnice. Tak nabyl kostel podoby, kterou si podstatně zachovává až do současnosti.

Fresky z románské stavby, které se dochovala v presbytáři (původní románské lodi), patří mezi nejcennější vnitřní výzdobu. Vzniklé v první polovině 13. století, zobrazují biblické scény: severní stěnu zdobí postava svaté Kateřiny a Doroty s klečícími podporovateli, jízda tří králů a scéna Narození Páně. Ve východní apsidě se nachází Nanebevzetí Panny Marie a Panna Maria jako Ochranitelka. Západní apsida představuje Poslední večeři, cyklus Kristových muk a Zmrtvýchvstání. Tyto fresky byly objeveny a odborně restaurovány teprve v letech 1969 až 1971 v průběhu celkové rekonstrukce objektu.

Z období baroka pochází cenný retabulový oltář svatého Linharta se sochami svaté Barbory a svatého Petra, který vytvořil zřejmě v 40. letech 18. století Ignác Lengelacher. Tento oltář pochází ze zrušeného kostela stejného zasvěcení ze zatopeného města Mušova, jeho přemístění zde tak představuje zachování významného artefaktu.

S kostelem se váže i vzpomínka na Hedviku ze Švamberka, druhou manželku Jan Bohatého z Pernštejna, která byla v 1. polovině 16. století v kostele pohřbena. Po smrti Jana Bohatého roku 1548 bylo její tělo převezeno ke společnému pohřbu do doubravnického kostela.

V novější historii prošel kostel rozsáhlou rekonstrukcí v letech 1977 až 1982, která jej uvedla do dnešní stavby. Návštěva kostela vyznamená jedinečnou vrstvou středověké a novověké architektury a umělecké výzdoby, která vypovídá o dvěstaletiích přeměn místního života a zbožnosti.