Kostел svatého Martina věnován patronu putovníků a vojáků stojí v srdci obce Cerhovice na Berounsku ve Středočeském kraji. Od roku 2006 je filiálním kostelem farnosti Žebrák, dříve zde sídlila vlastní farnost.

První historické zmínky vědí o kaplanu působícím v Cerhovicích již roku 1329. Nejstarší doložená zpráva o samotném kostele pochází z roku 1367, když zde stála stavba ze dřeva, kterou později postihla ničivá požárová zkáza. Dnešní kostel byl vybudován v 15. století a s jeho výstavbou byli spojeni bratři Bedřich a Hanuš z Kolovrat, jichž patronátní práva ke kostelu jsou doložena již roku 1421. Stavba pak čelila dalším zkoušením – havárie ohněm se jí staly osudným v letech 1678 a 1728. Po druhém požáru došlo k proměně jeho vzhledu: v období po roce 1728 byla stavba přebudována z původního gotického slohu na barokní. Formální vysvěcení se pak uskutečnilo v roce 1825, kdy zde jako farář působil Josef Vorel. Ten se později proslavil v širším církevním kontextu – právě on 11. května 1842 vedl sňatek Karla Jaromíra Erbena v jánu zbližujícím se zdickém kostele. Kostel prodělal další modernizaci v roce 1871, kdy byly provedeny stavební úpravy na samotné stavbě i farním úřadě. O dva roky později následovala obnova kostelních hodin. Poslední větší rekonstrukce proběhla v roce 1948, kdy byl kostel vybaven novou omítkou, obnoveny ciferníky hodin a vyměněna střecha.

Architektonicky se jedná o jednolodní obdélnou stavbu s mohutnou hranolovou věží při jižní straně. Presbytář je uzavřen polygonálním emporiem a opatřen gotickou křížovou žebrovou klenbou s reliéfní výzdobou. Lod' má nástěnný obraz Krista obklopeného světci, který pochází z doby před rokem 1735 a je dílem Franze Ferdinanda Müllera. Hlavní oltář je pseudogotickým dílem s menzu ze suchomastského mramoru a zlatobílým tabernáklem s emailovými ozdobami reprezentujícími čtyři evangelisty. Čtyři boční oltáře pocházejí z první poloviny 18. století v baroku – jeden věnovaný Panně Marii s obrazem od Rudolfa C. Kripnera, druhý zasvěcený Janu Nepomuckému kolem roku 1740, třetí sv. Kříži a čtvrtý sv. Josefovi. Dalšími stanovitelnými prvky jsou barokní cínová křtitelnice a dřevěná kazatelna. Kostel obsahuje sádrovou sochu sv. Václava, která původně stávala v Mayerově pivovaru, a další sochu sv. Terezičky s Jezulátkem. Okna zdobí vitráže, jež údajně pochází od téhož mistru, jenž tvořil čelní vitráž v pražské katedrále sv. Víta. Kostelní varhany jsou dílem z roku 1912. V Monografii Hořovicka a Berounska z roku 1928 je cerhovický kostel označen za jeden z nejkrásněji vyzdobených chrámů v Čechách.

Důležitou součástí jsou také zvony. Hlavní zvon sv. Martina byl vylit roku 1746, váží 350 kilogramů a má průměr 84 centimetrů. Druhý zvon věnovaný sv. Janu Nepomuckému a sv. Václavovi váží 170 kilogramů s průměrem 66 centimetrů. V malé věžičce visí malý sanktusový zvon s vyobrazením Panny Marie o průměru 28 centimetrů. Během válek byly mnohé zvony odvezeny, vrátil se však alespoň zvon sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava.

Kostel je dodnes místem duchovního života obce a svou architekturou i výzdobou zůstává svědectvím několika staletí české sakrální kultury.