Kostel svatého Linharta v Lidéřovicích je dvoulodní stavba stojící na místním hřbitově. Svůj současný vzhled získal během postupného vývoje, který trval od počátku čtrnáctého století, nejintenzivnější změny však zaznamenal v 15. století.

Původně byl kostel zasvěcen svatému Jiřímu a postaven počátkem čtrnáctého století. Podstatná pozdně gotická přestavba v osmdesátých a devadesátých letech patnáctého století jej dala dnešní podobu. Tuto přestavbu podnítil Václav z Maříže, který od roku 1452 spravoval telčské panství po dobu jedenácti let a později se přesunul na panství v Českém Rudolci. Během jeho pobytu v Telči byl vystavěn tamější dvoulodní kostel svatého Jakuba, a lze předpokládat, že Václav z Maříže s sebou na nové panství přivedl kameníky z telčské stavbytelské huti, kterým zadal práci na místních kostelích. Kostel v Lidéřovicích byl přestavěn podobně jako kostel svatého Jana Křtitele v Českém Rudolci. V téže oblasti vznikly následně i další dvě dvoulodní stavby: kostel Božího Těla nad Slavonicemi a kostel svatého Petra a Pavla v Cizkrajově.

Někdy po roce 1465 došlo ke změně zasvěcení kostela. Místo svatého Jiřího se stal jeho patronem svatý Linhart, světec, který byl hojně oblíbený v Rakousku a zejména v Bavorsku. Původní úcta k svatému Jiřímu se však neuhasila zcela – jak pozdně gotický, tak později barokní hlavní oltář byly vybaveny dvojími vyobrazeními zachycujícími oba patrony.

Architektonickým prvkem je dvoulodí opatřené kamennou kruchtou. V presbytáři bylo vybudováno kamenné sanktuárium, v jižní stěně kostelní lodi byl proražen vstup, který byl později zazděn a nyní je viditelný pouze zvenčí. Na zdivu presbytáře se dodnes zachovalo dřevěné patro, které mělo původně obranný účel – jednalo se o tzv. podsebití. Věž kostela byla původně završena dřevěným zvonovým patrem. V jihovýchodní části ohradní zdi hřbitova je částečně dochován karner, tedy kaple s kostnicí.

V první polovině dvacátého století sem kněz dojížděl z Lipolce. Po druhé světové válce byla jeho demografická podoba změněna – německé obyvatelstvo bylo odsunuto spolu s posledním německým farářem Müllerem. Farnost byla následně svěřena péči karmelitánů z kláštera v Kostelním Vydří. Vnitřní vybavení kostela bylo vyklizeno, cenné sochy zapůjčeny státní galerii. Střecha věže byla zrekonstruována v roce 2003, ale bohoslužby se zde konají jen zřídka.