Kostel v Hlavnici se řadí mezi významné památky místního regionu. Od roku 1979 je areál včetně ohradní zdi se dvěma branami chráněn jako kulturní památka. Nachází se v okresu Opava a představuje důležitou součást historického života obce.

Stavba má složitou historii. Původně zde stál dřevěný kostel, který však už v 17. století prošel přestavbou na zděnou stavbu. Podle děkanské zprávy z Opavy z roku 1672 byl v té době zcela kamenný a vybavený věží, přičemž zpráva poznamenává, že byl postaven "před sto lety od lidí víry evangelické". Původní zděné jádro s věží se předpokládá až z 15. století, kdy vznikly i zvony, které se dodnes v kostele nachází.

Dnešní podoba kostela je dílem doby osvícenství. Kostelní loď byla v letech 1773 až 1776 rozšířena majitelem hlavnického panství Josefem Mario Pino z Friedenthalu. Vnější omítka se poprvé aplicovala až v roce 1890. Takto transformovanou stavbu lze dnes vidět v krajině.

Vnitřek kostela vypovídá o staletí zbožnosti místních věřících. Hlavní oltář pochází z roku 1941 a vytvořil ho zlotník a řezbář Hugo Hanel z Nového Jičína. Nad oltářem visí obraz Nejsvětější Trojice, který věnoval farnosti v roce 1878 Josef Saliborů. Sousoší Marie a Ježíše daroval kostelu v roce 1875 ruský důstojník na počest ukončení prusko-francouzské války. Sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Jana Křtitele vyřezané z alabastru pochází z doby před novou lodí, tedy zřejmě z 18. století. Malované obrazy křížové cesty pocházejí z roku 1902 a vytvořil je akademický malíř Vilém Preis z Prahy. Dřevěná kazatelna se štěrkovaným povrchem pochází z roku 1776. Barevná okna jsou novější – z roku 1960, kdy farnost slavila sté výročí.

Zvláště pozoruhodná je gotická věž. V ní jsou zavěšeny dva zvony z roku 1494 se latinským nápisem: "K pramenům slávy vešel jsem v pokoji léta páně 1494". Věž zdobí makovice ze 17. století, která uchovává historické předměty a dokumenty. Jsou v ní uloženy sbírky z 18. století, a následně byla dolní ještě třikrát doplňována – v roce 1832, 1866 a naposledy v roce 2013. Nalezneme zde numismatickou sbírku ze začátku 19. století, série fotografií osobností obce z roku 1866 a vzkazů "budoucím generacím" od tehdejších představitelů obce.

Čtenáři může zajímat i osud varhanu. Ty byly zakoupeny v roce 1886 od Riegrovy firmy v Krnově. Během první světové války jim vojenská správa v roce 1916 odňala cínové píšťaly, kterou v roce 1918 nahradily zinková. Dlouho však nesloužily – od roku 1972 jsou mimo provoz, kdy jim připravilo střídání harmonium, později elektronické varhany.

Hřbitov kolem kostela je svým půdorysem připomínkou slovanské doby, která zde zanechala své stopy.